Problémy s vlhkostí zdiva – postup a druhy řešení sanačních opatření

Obrázek: Příklady poruch způsobených vlhkostí

Úspěšné řešení problémů s vlhkostí zdiva vede od stanovení příčin, průzkumu stávajícího stavu objektu, k návrhu a realizaci vhodného řešení sanace, včetně doplňkových opatření.

Průzkum stavby

Pro vybraní nejvhodnějšího řešení je potřeba nejprve stanovení příčin vzniku problémů s vlhkostí zdiva.

- Zemní vlhkost

- Vnitřní provoz

- Externí zdroje

- Nové okolní stavební úpravy – úprava chodníků, svahování atd.

- Poškození stávajících opatření – hydroizolace, drenáž, dešťové svody atd.

- Konstrukční řešení objektu – podsklepený, nepodsklepený

Dalším krokem je detailní prověření skladeb stávajících konstrukcí a stanovení rozsah jejich poškození

- Měření vlhkosti zdiva vlhkoměry poskytne celkový obraz rozložení vody ve zdivu.

- Pro laboratorní posouzení vlhkého zdiva se odebírají vzorky cca 100 g k určení obsahu vodorozpustných solí (nejčastěji sírany, dusičnany a chloridy) i pro váhové stanovení vlhkosti. Takto stanovené hodnoty jsou podkladem pro návrh správných sanačních opatření vlhkého zdiva. Stanovení obsahu solí je potřebné pro optimální návrh sanačních omítek.

Obrázek: měření vlhkosti - foto IMESTA

Návrh sanace

Podle výsledku průzkumu je vhodné zpracovat návrh řešení, který stanoví postupy provádění a návaznost sanačních opatření. Zvolené metody musí být úměrné výsledkům analýzy a zejména v případě památkově chráněných staveb respektovat ochranu původních materiálů.

Při návrhu sanace je nutné vyřešit i problematiku zasolení zdiva. Opomenutím vlivu solí dochází později k poruchám, jež bývají mylně přisuzovány špatné funkci hydroizolace. Vodorozpustné soli mají totiž schopnost na sebe vázat vzdušnou vlhkost a zasolené stavební materiály se pak projevují v povrchových vrstvách jako vlhké.

Každý návrh sanace vlhkého zdiva musí splnit zásady komplexní funkce a reálné proveditelnosti návrhu. Řešení zpravidla sestává ze 3 až 10 dílčích opatření – vnější izolace, drenáže, odvodnění okapů a okolních ploch, dodatečné hydroizolace zdiva, sanační a speciální omítky, hydroizolace podlah, systém větrání a rekuperace tepla, výmalby dezinfekce apod..

Elektroosmóza

vysoušení zdiva a odvlhčení objektů na elektro-fyzikálním principu osmózy. Do zdiva objektu a v jeho okolí jsou instalovány elektrody, mezi kterými vzniká elektrické pole, kterým je vlhkost ze zdiva přesouvána k elektrodám v okolí objektu. Takto dojde nejprve k odstranění vlhkosti ve zdivu a následně k bránění novému pronikání vlhkosti do zdiva.

Elektroosmóza se s výhodou používá tam, kde nelze použít destruktivní sanační opatření, např. u památkově chráněných objektů. Opatření nelze použít proti tlakové vodě a přímému zatékání do zdiva z externích zdrojů.

Chemická injektáž zdiva

pomocí injektáže dojde k vytvoření bariéry, která nahradí chybějící hydroizolaci a zabrání k pronikání vlhkosti. Podle způsobu vlhkostního zatížení (vzlínající zemní vlhkost, tlaková voda), materiálu zdiva a rozsahu jeho poškození, se navrhne vhodná metoda chemické injektáže. Tato metoda je relativně šetrná k sanovanému objektu a nedochází k výrazným zásahům do stavebních konstrukcí jako u mechanické izolace.

Obrázek: příprava otvorů pro chemickou injektáž zdiva

Rubová injektáž

Vedle klasických postupů oprav izolací na venkovních stranách podzemních stěn, se stále více uplatňují i rubové injektážní izolace pomocí hydrofilních gelů polyuretanových nebo arylových pryskyřic. Tato bezvýkopová technologie je vhodná i pro sanace suterénů městských domů v souvislé zástavbě nebo pro opravy lokálně porušených plošných hydroizolací. Rubové injektáže spočívá v navrtáním otvorů v síti po celé ploše injektovaného zdiva. Přes připravené vrty se na rub zdiva se injektuje rychle reagující pryskyřice ve směsi s vodou. Ta vytvoří souvislou hydroizolační bariéru z hydrofilního gelu v základové půdě na rubu zdiva. Vzniklý gel zvětšuje objem při kontaktu s vodou a tak dochází k přirozenému dotěsňování izolační vrstvy.

Mechanická izolace

podřezání zdiva řetězovou pilou, podřezání zdiva diamantovým lanem nebo vrážení nerezových desek. Tato technologie spočívá ve vytvoření prostoru pro dodatečné vložení vodorovné hydroizolace (polyetylén, skelný laminát, nerezový plech) . Tato technologie se používá výhradně pro cihelné zdivo s průběžnou ložnou spárou.

Plošné a svislé hydroizolace

dodatečně prováděné hydroizolace podlah nebo stěn, musí být vždy funkčně napojeny na hydroizolační bariéru vytvořenou ve stěně chemickou injektáží nebo mechanickou izolací podřezáním zdiva. Tyto izolace lze již provádět klasickým sortimentem hydroizolačních materiálů. Nejčastěji se používají asfaltové pásy nebo asfaltové stěrkové materiály, nanášené za studena ručně nebo strojním stříkáním. Výhodou stěrkových materiálů je jejich bezproblémová aplikace na nerovné a zakřivené povrchy. Výhodou asfaltových pásů je jejich pevnost v tahu a větší odolnost proti poškození.

Obrázek: realizace podlahy

Vysoušení

vysoušení je nezbytnou součástí procesu sanace vlhkých staveb, po provedených sanačních opatřeních zůstává v konstrukcích zbytková voda, která se musí postupně odpařit a odvětrat. K tomu je nutné zajistit dostatek tepelné energie (zvýšeným vytápěním) a účinné větrání vnitřních sanovaných prostor.

Obrázek: vysoušení - foto IMESTA

Řízené větrání

po řízeném vysoušení sanované stavby je třeba zajistit dostatek čerstvého vzduchu v místnostech a odvedení provozní a zbytkové vlhkosti z interiéru. Suterénní prostory pod úrovní terénu nemají většinou zajištěné dostatečné větrání. Vysychání sanovaného zdiva je dlouhodobá záležitost a proto je vhodné doplnit prostory o systém trvalého automatického větrání, nejlépe s rekuperací tepla. Pro tyto aplikace poslouží větrací rekuperační jednotky, které automaticky zajišťují výměnu vzduchu v interiérech.

Provětrávané podlahy

doplňkové řešení ochrany stavby před zemní vlhkosti (případně radonu). Řešení je založené na vytvoření provětrávané dutiny systémem polyethylenových tvarovek („IGLÚ“). Trvalé prodění vzduchu dutinou je zajištěno komínovým efektem, pomocí rozdílné výšky vyústění přívodního a odvodního potrubí. Odvodem vlhkého vzduchu dojde k trvalému snížení působení vlhkosti na stávající konstrukce i na nové sanační opatření.

Obrázek: Provětrávané podlahy

Sanační omítky

hlavním úkolem sanačních omítek je umožnit snadné vysoušení zdiva po doplnění izolací a zabránit výkvětům solí při vysychání zdiva. Jsou součástí každého komplexního návrhu sanačních opatření. Pokud jsou sanační omítky použity samostatně, bez zabránění pronikání vlhkosti do konstrukce, je značně omezena jejich životnost. Některé sanační omítky mají také tepelně-izolační funkci. Pro přípravu podkladu pro sanační omítky na vysoce zasoleném zdivu slouží obětované odsolovací omítky, které, po nanesení na povrch vysušovaného zdiva, v sobě umožní akumulaci solí. Poté se odsolovací omítka odstraní i se solemi a na odsolený podklad můžeme aplikovat sanační omítku.

Drenáže

Pro zamezení přístupu vody k základům a podzemním stěnám domu zřizujeme drenážní systémy. Zajistí nám odvedení podpovrchové vody a zamezí tlakovému působení podzemní vody na konstrukce základů, nebo již provedenou hydroizolaci. Drenáže sestávají z drenážní trubky, dnes zpravidla plastové, která má po celém obvodu nebo v jeho větší části otvory pro přítok vody. Okolo trubky bývá dobře propustný zásyp (štěrk) obalený filtrační geotextilií. Textilie zamezuje vplavování jemných částic do drenáže a zaručuje dlouhodobé fungování odvodňovacího díla. Pro čištění a kontrolu drenáže se v intervalu cca 20 m zřizují svislé revizní a čistící šachty zakryté odnímatelným poklopem. Drenážní systém se zásadně buduje jako samostatný a hydraulicky oddělený od povrchového a okapního odvodnění. Nezbytnou součástí drenážních i okapních odvodňovacích systémů jsou retenční a vsakovací objekty. Před vybudováním vsakovacího objektu je nutné vždy ověřit reálné možnosti vsakování v místních geologických podmínkách. Drenáž se provádějí převážně v málo propustných zeminách.

Obrázek: Realizace drenáže - foto IMESTA

Obrázek: Detail DRENÁŽE

Jílová izolace

tato metoda bývá požadována u památkově chráněných objektů. Spočívá v provedení jílové vrstvy, kolem základového zdiva, nebo nad stropy sklepních prostor. Návrh musí být vždy předcházet analýza příčin poruch a stavu stávajících konstrukcí.

V článku jsou použity texty a fotografie společnosti IMESTA spol., s.r.o.

https://www.imesta.com/